Jiří Dolejší, odchovanec házené Jiskry Zruč nad Sázavou, dorostenecký reprezentant České republiky do 18 a 19 let, mistr ČR starších dorostenců, držitel Česko-slovenského poháru, stabilní hráč prvoligového týmu Nové Veselí, účastník kvalifikace o postup na ME ve Španělsku, člen týmu ČR na ME v Polsku, hráč výběru reprezentace na Otevřeném mistrovství Evropy ve Švédsku. S ohledem na tyto mimořádné výkony a úspěchy vám chceme tohoto mladého nadějného hráče blíže představit. Je to po Petru Linhartovi další zručský sportovec, který si oblékl reprezentační dres.
Jak vzpomínáš na své první chvíle a první léta s házenou ve Zruči nad Sázavou?
Jelikož celá moje rodina hrála házenou, bylo rozhodnuto, že ji budu hrát i já. S prvními tréninky jsem začal už v pěti letech, první zápas jsem odehrál ve svých šesti. Ale to jsem byl ještě na házenou malý, a tak se založila přípravka, kterou trénoval můj taťka, děda a mamka. Na dresu jsem neměl devítku po tátovi, ale vybral jsem si sedmičku. Přestože jsem se na hřišti pohyboval dost dlouho, svůj první gól jsem vstřelil až v roce 2004, ale to už si bohužel nepamatuji.
Jaké úspěchy jsi dosáhl v době, kdy jsi nastupoval za přípravku a minižáky?
V minižácích jsme vyhráli Východočeský přebor, posledním rokem v této kategorii jsme skončili na 3. místě na turnaji Mega mini v Liberci, kde jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Za liberecký úspěch jsem pak dostal ocenění „Zručský sportovní výkon roku 2007“. Také jsem byl vyhodnocen jako superstar na turnaji Handball Help v Havlíčkově Brodě.
Po získání Zručského sportovního výkonu roku 2007 jsi postoupil do kategorie mladších a starších žáků. V této fázi hráčské kariéry jsi získal mnoho dalších ocenění, mimořádných zážitků, podíval ses do zahraničí...
Ano, okamžitě po přeskočení do mladších žáků jsem dostal ocenění od Středočeského kraje „Sportovní talent ČSTV za rok 2007“, což byla ta veleúspěšná sezona. V dalších čtyřech letech jsme pokaždé vyhráli přebory Středočeského kraje, což byl velký úspěch. Rovněž jsem se zúčastnil kempu v Liberci, kde jsem vyhrál nejužitečnějšího hráče a měl jsem šanci odjet na výlet do německého Kielu za nejlepšími házenkáři světa – Jíchou, Karabatičem, Andersonem a Omeyerem. Také jsme skončili dvakrát na 4. místě MČR mladších žáků. Též jsem se zúčastnil Olympiády dětí a mládeže za Středočeský kraj. Byl jsem také na několika akcích v zahraničí, z nichž největší byla v německém Grosswallstadtu, kde jsem ale reprezentoval KCTM Nové Veselí.
V roce 2011 jsi přestoupil do Nového Veselí, přestože jsi měl i další nabídky. Nastaly pro Tebe velké změny – házená, škola, internát... Zapojil ses mezi cizí hráče, do jiného prostředí, přišli noví trenéři. Jak ses adaptoval na jiné nároky? Jaké se dostavily úspěchy a neúspěchy?
Jelikož jsem se s kluky z Nového Veselí už znal, věděl jsem, do čeho jdu. Ve škole zas tak velký rozdíl nebyl a na internát jsem si rychle zvykl. Přece jen jsem měl větší volnost než doma. V první dorostenecké sezoně jsme skončili na 4. místě. Ale skok ze starších žáků do mladšího dorostu byl opravdu velký a poměrně dlouho jsem se s tímto výkonnostním rozdílem srovnával. Druhý rok jsme skončili na 6. místě a už jsem pravidelně nastupoval i za starší dorost. Také jsem se zúčastnil dvou minikempů, ze kterých se měla v budoucnu složit reprezentace dorostenců.
V červnu 2013 jsi dostal nominaci do širší reprezentace dorostenců do 18 let. V lednu 2014 ses podíval do Španělska, kde se hrála kvalifikace o postup na ME. Turnaj se Ti povedl, byl jsi nejlepším střelcem ČR. Jak hodnotíš Tvé reprezentační vystoupení, co Ti ME dalo do další činnosti?
Nominace mě velmi potěšila a byl jsem rád, že mohu týmu pomoci. Do Španělska jsme odcestovali s jasným cílem postoupit na ME, což se nám povedlo. Kvalifikace se mi podařila a potěšilo to nejen mě, ale všechny mé blízké. Každopádně jsme dostali lekci házené od Španělů a já poznal, že se musím ještě hodně zlepšovat.
Společně s domácími Španěly následoval postup na ME do Polska. Zde se týmu nedařilo, obsadili jste až 14. místo. Co bylo příčinou neúspěchu?
Všechno začalo už prvním zápasem, který nám nevyšel, a od té doby se to s námi jen vezlo. Nedařilo se hráčům, kteří měli být tahouny týmu. Postupem času to byla už frustrace a nepostoupili jsme ze skupiny. Jenomže ani ve druhé části ME se nám nedařilo. Vůbec nám nefungovala obrana. Turnaj jsme si pokazili vlastními chybami. Myslím, že jsme měli na víc.
Sezona 2014/15 byla Tvoje poslední mezi mládeží, navíc se ti vydařila, možno říci, byla mimořádná. Stal ses mistrem ČR ve starších dorostencích, na Slovensku získal Česko-slovenský pohár, nastupoval jsi pravidelně v 1. lize mužů, po dohodě s Jiskrou Zruč nad Sázavou jsi zde hostoval a vypomohl mateřskému klubu k záchraně ve 2. lize. Co stojí za těmito úspěchy?
Ano, tato sezona byla mimořádně úspěšná. Jsem rád, že jsem dosáhl na vysněný titul a výhra v Česko-slovenském poháru završila naše čtyřleté snažení a práci, kterou jsem já i celý tým doposud dělali. Dost tomu napomohly i zkušenosti z 1. ligy mužů a předchozích sezon. Jsem také rád, že jsem byl nápomocen při záchraně druholigové soutěže mého mateřského klubu Zruče nad Sázavou.
Na jaře 2015 ses zúčastnil několika reprezentačních soustředění. V červenci ses zúčastnil Otevřeného mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu. V úvodu se dostavily porážky od Faerských ostrovů, Holandska, Ruska a Finska. Bylo to zklamání? Jaké byly příčiny proher? Nakonec jste deklasovali po přestřelce Moldavsko a skončili na 11. místě.
Bylo to velké zklamání. Opět se vyskytl problém s naší obranou, která byla nekompaktní. Tento problém se ukázal již loni na ME a ani teď jsme se s tím nedokázali vypořádat a nedostatečnou bojovností jsme hráli o spodní příčky. Moldavsko jsme porazili lehce, protože jsme měli postoupit ze skupiny do finálových bojů, kam bychom výkonnostně měli patřit.
Proč jste jako tým jednou úspěšní a podruhé vybouchnete (14. a 15. místa)? Jakým způsobem se vyrovnáváš s neúspěchem?
Je to nejspíš tím, že v zahraničí mají lepší úroveň ligových soutěží, než je zde v ČR. Nehrajeme tolik kvalitních utkání za sezonu a pak se vše podepisuje na našich výkonech i výsledcích, protože už i státy, ve kterých házená nebyla tolik populární, nás dohánějí. Je těžké ustát prohru, protože na této úrovni může hrát vyrovnané utkání i „poslední“ s papírově lepším celkem. Ale když se neúspěch dostaví, musím si z toho zápasu vzít ponaučení – co zlepšit, kde přidat a pak už to hodit za hlavu.
Co třeba zranění?
Naštěstí, musím zaklepat, jsem žádné vážné zranění neměl a doufám, že ani mít nebudu.
Konzultuješ po sportovní stránce něco se zručským Petrem Linhartem, reprezentantem ČR, účastníkem MS v Kataru?
S Petrem se moc nevídám. Každopádně mu přeju hodně úspěchů a hlavně, ať se brzy vyléčí ze zranění kolene.
Je výjimečné, že sportovec na tak vrcholové úrovni zvládá hudební obor – kytaru na ZUŠ. Jak se tyhle dvě aktivity spolu snášejí?
Ze začátku to byl problém, ale pak už jsem si zvykl a vše jsem zvládal v klidu. Jen nastal problém, když jsem přestoupil do Nového Veselí, protože jsem byl přes týden na ,,intru“ a hodiny jsem mohl mít jen v pátek a ještě ne pravidelně každý týden. Ale vše se zvládlo a úspěšně jsem dokončil i 2. cyklus ZUŠ.
Jaké jsi měl vzory, sportovní, hudební, ve škole?
Sportovním vzorem je asi Narcisse (francouzský reprezentant, pozn. red.), protože se mi líbí jeho styl hry. Ale jinak nelze označit jasné vzory. Zprvu to byli zručští házenkáři, ale postupem času jsem poznával světové házenkáře a začal obdivovat je. Hudební ani školní vzor jsem neměl.
Co studuješ, co chceš studovat dále, jak to jde se sportem dohromady?
Od září budu nastupovat do čtvrťáku na gymnáziu. Takže mě čeká maturita, ale to snad nebude nic těžkého. Dále bych chtěl jít studovat Matematicko-fyzikální fakultu v Praze na Karlově univerzitě. Sport a škola jdou těžko dohromady.
Když máte každý den trénink a do toho studium gymnázia, které je trochu těžší než jiné střední školy, je to malinko obtíž, ale dá se to zvládnout. Uvidím, jak to půjde dohromady v budoucnu – studium na vysoké škole a házená.
Jak relaxuješ? Co posloucháš za muziku, co čteš?
Hodně spím, protože spánek je potřeba. Jinak koukám na filmy a sleduji zahraniční seriály. Z muziky poslouchám téměř všechno, ale nejvíce moderní hudbu. A když se najde čas, čtu vědecké časopisy, jako je 21. století a mangu, což je japonský komiks.
Co bys poradil malým házenkářům, kteří by chtěli jít v tvých stopách?
Rozhodně ať chodí ven, do přírody, na hřiště, protože dnešní mládež je neustále u televizí a počítačů. Ale stačí, když máte dobrou partu a vůli jít si za tím být dobrým házenkářem. Ale neměli by vynechávat tréninky, a pokud je to bude bavit, tak ať vše dělají naplno a pořádně se snaží.
Od minižáků až po reprezentaci jsi nastřílel ve více jak tisíci utkáních čtyři a půl tisíce gólů. Co říkáš této statistice?
O statistiky se nezajímám, všechno shromažďuje můj taťka. Ale myslím si, že to není moc branek, protože průměrně to vychází „jen“ čtyři góly na zápas (smích).
Jakého, třeba i dílčího, úspěchu si hodně ceníš a proč?
Nejvíce si cením posledního úspěchu, což je mistr České republiky, protože ne každý se tím může pochlubit. Mně se to povedlo a jsem za to strašně rád.
Jak daleká je budoucnost setkání dvou Zručáků v reprezentaci A mužstva České republiky?
Budoucnost se věští velice těžce. Samozřejmě, že bych se rád časem propracoval do A mužstva ČR, ale je mi jasné, že to bude nesmírně obtížné. Zde je mnohem větší konkurence hráčů, protože se tam setkává mnoho věkových ročníků na rozdíl od mládežnických reprezentací.
Mým bližším a reálnějším cílem je prosadit se časem v nějakém extraligovém týmu, načerpat zkušenosti a dále se uvidí. Mužská repre je vrchol házené a málokdo ho zdolá.
Každopádně můžu slíbit, že se o to pokusím. Bylo by hezké, kdybychom si s Petrem jednou za ČR zahráli společně. Ale momentálně to nevidím jako reálné. Až čas ukáže.
Foto Adam Beneš
