Následující text neprošel jazykovou korekturou.
V roce 2012 Sázavan strojírny znenadání změnily majitele a získaly i novou výrobní značku Wikov. Je to už pár let a někdo může chvilku vzpomínat. Buď , jak buď v dosluhující fabrice, co stále, jako zamlada svítí do dáli rozpustilými červenými cihlami, se objevuje vlastně nová firma. Po zhroucení věhlasného obuvnického molochu hostily prostory Sázavanu podnikatelských subjektů hned několik, a tak každého napadlo: „Uvidíme, co se z toho nováčka vyklube“.
Jaký výrobní program zde chtěli wikováci realizovat?
V budově bývalých sázavanských strojíren se neprodleně pustili do výroby součástek pro montáž převodovek, pohonů čerpadel, tramvají a vrtných souprav.
Co jsme mohli o Wikovu dopředu vědět?
Firma jako taková má bohatou má historii. Sahá svými kořeny až někam do 19. století, ale značka Wikov se objevuje na trhu až roku 1918. Tehdy se v moravském Prostějově dva továrníci, František Wichterle a Ing. Josef Kovářík rozhodli spojit síly a nadále podnikat společně. Nový konglomerát se zaměřil na výrobou zemědělských strojů. Koncem dvacátých let se Wikov pustil, jako jeden z prvních v republice, do výroby traktorů, a dokonce i automobilů.
Po sametové revoluci je stará výrobní značka oprášena. K prostějovské strojírenské bázi se postupně připojují provozy v Hronově, Praze, Plzni a u nás v Baťově. V nových podmínkách se zkrátka Wikovu daří. Něco k tomu může říci osoba poněkud povolanější než my, a to generální ředitel Pavel Ziecina: „Mgr. Martin Wichterle, jediný vlastník společnosti Wikov hledá stále nové možnosti rozvoje podnikání. Roku 2011 se naskytla možnost odkoupit majetkový podíl firmy Sázavan strojírny a rozšířit výrobu o malé převodovky. Tak firma Wikov přichází do Zruče“. Nu dobrá, přišli, usadili se. Zdá se však, že chtějí i zahnízdit.
Jak to?
Dáme slovo Pavlu Ziecinovi: „ Chceme udržet meziroční růst obratu 5 až 10 procent. Snahou společnosti je růst a rozvíjet se. K tomu potřebujeme zaměstnance kvalitní, vzdělané a kvalifikované. Potýkáme se s nedostatkem výrobních dělníků, obsluhy obráběcích strojů“.
Wikov tedy chce v žákovských kolektivech naší školy vyhledat své budoucí obráběče, frézaře, soustružníky. Zpočátku se budou snažit podchytit zájem dětí o techniku a ten se pak patřičnou kultivací nechá přerůst v chuť získat výuční list v oboru nějakého takříkajíc „černého řemesla“.
Celý proces může ze všech nejlépe popsat paní Martina Vaněčková: „Společně se sousedskou firmou BOKI Industries a. s. (dříve Frigera Metal) chceme od září ve škole zavést technický kroužek. Jeho úkolem bude vzbudit v dětech a mladistvých zájem o techniku, ruční vyrábění a kutilství. Radost z toho, že budou sami moci vyrobit např. šachovou figurku, kostku nebo třeba kladívko. Zájemci nebudou platit žádné poplatky a dostanou příležitost se realizovat. Kroužek bude určen všem zájemcům od 5. do 9. třídy, konat se bude jednou týdně, vždy dvě vyučovací hodiny. Samozřejmostí budou i pravidelné návštěvy ve výrobních podnicích, kde kluci /ale i holky/ uvidí, že strojírenství už dávno není špinavým řemeslem, ale že se čím dál častěji ve firmách objevují CNC stroje, programované počítačem.“
Nedostatek kvalifikované pracovní síly netrápí pochopitelně jen zručský Wikov. Brzdí rozvoj a přímo existenciálně ohrožuje strojírenskou výrobu v celé republice. Obraz jakýchsi „zlatých českých ručiček“ se vytvořil ve dvacátých letech právě na základě úspěchů českého strojírenství. Přežil i komunistické časy a jeho barvy přitom až tak moc neoprýskaly. Nyní tento obraz na své přesvědčivosti značně ztrácí. V našich strojírenských podnicích už chybí na 100 000 kvalifikovaných dělníků.
Letos na jaře nabídla firma Wikov našim osmákům exkurzi do závodu. My jsme pochopitelně souhlasili, a tak v pondělí 1. června ráno stál před vraty bývalých strojíren početný chumel trochu odrostlejších školáků. Počasí už od rána slibovalo vedro, na stromech se nehýbal ani lísteček, každý živáček se chystal své pohyby zúspornit skoro do letargie. V továrně všichni pracovali. Přivítal nás generální ředitel Pavel Ziecina. Rozdělili jsme se do skupin. První si vzal na starost pan Kadlec – výrobně technický ředitel a druhou pan ředitel. Obešli jsme celou výrobní halu a skončili u stánku, kde zrovna prezentovali své výrobky studenti Gymnázia , SOŠ a VOŠ z Ledče nad Sázavou. Celé jejich snažení řídil Ing. Jaroslav Adamus. Předvedli nám různé roboty složené z lega a řízené počítači, plastové dinosaury a jinou prehistorickou zvířenu vyrobenou posledním hitem kybernetiky, a to 3 D tiskárnou. Byly to víceméně hračky, ale i takové maličkosti se mohou stát zrovna tím prvním impulsem pro setbu a posléze kultivaci nějakých budoucích technických zájmů u dětí.
Procházkou po továrně jsme se seznámili skoro s kompletní škálou operací, které doprovázejí neučesaný, neupravený polotovar k finálnímu nablýskanému výrobku. Někoho zaujalo obrábění na CNC frézkách a soustruzích, kde se všechno odehrává za oponou z plexiskla a ty vidíš nejdříve jen litry chladící kapaliny a pak teprve dokonale vytvarovaný obrobek. Celý proces výroby je průběžně kontrolován. Sebemenší konstrukční či materiálové vady pomáhá odhalit mikroskop. Skuteční mistři černého řemesla svedou „fainšmekrovskou soustružničinu“. V rohu výrobní haly proto dosud stojí obstarožní vybledlé zelené soustruhy a frézky, které se používají na speciální operace, jaké stále častěji vyžadují náročnější a náročnější zákazníci.
Zručská provozovna firmy Wikov není nikterak velká. Nyní zde pracuje 92 zaměstnanců. Prohlídka tudíž dlouho netrvala. Exkurze byla každopádně zážitkem. Je to první drobounký krůček na cestě spolupráce Wikovu a školy. No, ale možná už to stačí. Třeba bude více těch, co budou na konci příští roku třímat v ruce zápisový lístek, kde bude černé na bílém napsáno, že jejich budoucí cesta bude cestou strojírenskou. Kdo se rozhodne pro jedno z černých řemesel určitě neprohloupí. Wikov těm, co se zavážou po absolvování střední školy v podniku pracovat, nabízí měsíční stipendium ve výši až 4000 korun. I to může být povzbuzující prostředek k tomu, aby žáci přimíchali do svých budoucích profesních snů konečně trochu více realismu.
