Plenér by nebyl možný bez velké pomoci našich praktikantů, řady absolventů, přátel ZUŠ i maminek. Chceme proto poděkovat touto cestou Kristýně Vejmelkové, Janě Vilímovské, Ondřejovi Knolovi, Elišce Vavřinové, Míše Hlouškové a také Kristýně Viktorové za noční prohlídku zámku, Šimonovi Říhovi za písničky u táboráku, trpělivým lektorkám z GASK a Jiřímu Říhovi za celkovou podporu.
Při výtvarné výuce se někdy stane, že nejzajímavější část tvorby je předčasně ukončena závěrem vyučování. Touha překročit tyto časové i jiné mantinely stála u zrodu našich „plenérů“ – tvorby pod širým nebem. Pro talentované děti ze Zruče i z odloučených pracovišť pořádáme v ZUŠ pod názvem „plenér“ každé dva roky intenzivní výtvarné soustředění.
Předchozí plenéry jsme uskutečnili na místech více či méně od Zruče vzdálených (v Malejovicích, v Monínci, dvakrát v Želivě); až letos jsme se rozhodli uspořádat soustředění ve Zruči. Byla to velká zkušenost a přinesla řadu překvapení. Hlavní základnu jsme měli na volejbale kousek nad „Zuškou“. To přinášelo řadu příjemností – výtvarné pomůcky byly po ruce a nemuseli jsme je nikam vláčet, mohli jsme např. tisknout na grafickém lisu suchou jehlu a jít točit keramiku na kruhy s žáky, které učíme na odloučených pracovištích, využít pro názornost výkladu plazmové obrazovky, nocovat s vytrvalými Zručáky po noční cestě zámkem a parkem v tanečním sále atd. Blízkost ale vytvářela i řadu komplikací – museli jsme někdy přizpůsobovat program žákům, kteří měli zároveň stíhat ještě další aktivity ZŠ nebo ZUŠ. Snažili jsme se těmto žákům vyjít vstříc. Vše se nakonec povedlo zorganizovat k vzájemné spokojenosti, i když to občas nebylo jednoduché. Tvorba má potenciál být zajímavou po celé dny, týdny v „jednom zápřahu“ a to nejen pro profesionály. Snažili jsme se, aby výuka byla pro žáky co nejintenzivnější. Svým žákům, kteří budou článek číst, bych rád připomněl alespoň jednu malou část „malířáku“. Na sklonku plenéru jsme šli k Chabeřickému mlýnu, kde jsme malovali tuší a pomáhali si rozmýváním obrazů v řece... Atmosféra, proces tvorby i výsledky práce byly úžasné. (Nenasazuji si růžové brýle, ještě chvíli po plenéru jsem se budil s pocitem, že musím probudit děti na rozcvičku a kolegyni zase pronásledovaly noční můry spojené se starostí o svěřené děti.) Při tvorbě, např. jako s tuší u řeky, už ale dávno nešlo o vyčerpávající proces přenosu od učitele k žákovi. Výuka na plenéru byla bohatá na interakce, velmi často jsem čerpal energii z probíhající tvorby. Velkým zdrojem energie byla pro nás i závěrečná výstava – slavnost pro rodiče situovaná tentokrát do zručského podzámčí k hraběnčině vyhlídce. Rodiče tu dostali ochutnávku naší týdenní práce a dovídali se nad obrázky od dětí zážitky s nimi spojené. Tahle společná chvíle nad obrázky měla neopakovatelné kouzlo. Rozdali jsme mladým malířům medaile nejen za výtvarnou práci, ale i za řadu dalších disciplín. Blížící se bouřka nás přinutila dodržet časový plán. Jako zázrakem jsme společně všechno včas před deštěm uklidili...
Přistihl jsem se, že se už teď těším na další plenér. Asi jsem skutečně zapomněl na nekončící instruktáž (Jdi po chodníku! Cože, před hodinou jsi ztratila mobil? Jdi už spát! Kdo ztratil míč? Ty meče do odvolání zabavuji! Čí to jsou ponožky? Nechoď pod ten roj! Ne, tahle barva opravdu nejde vyprat! A to byl poslední balónek! Volume doleva atd.) Přesto, děti, byly jste moc fajn! Tak zase za dva roky:)
