V ledečském okrese žila početná židovská komunita. Bohužel však v průběhu okupace její většina skončila ve vyhlazovacích táborech a do svých domovů se již nevrátila.
Ledečská židovská obec zanikla v roce 1942 tragickým odchodem židovských občanů do koncentračních táborů, z nichž se do Ledče nad Sázavou nikdo nevrátil. Německé úřady odvezly všechny památky ze synagogy do skladu v Praze, kde mělo být vybudováno muzeum vyhynulé židovské rasy. Ze synagogy bylo odvezeno 40 náboženských předmětů, nejstarší z roku 1756. Mezi jinými i pět velmi starých tór, jež jsou zdrojem židovské věrouky. Některé z těchto tór byly po válce prodány do zahraničí a nyní jsou v Anglii a USA. Po válce synagoga sloužila jako skladiště, ale v roce 1991 byla ministerstvem kultury prohlášena za kulturní památku. Po náročné rekonstrukci byla na podzim roku 2000 otevřena a slouží celoročně pro koncertní a výstavní účely.
Ve Světlé nad Sázavou byli místní Židé odvezeni 9. června a 13. června 1942 do koncentračního tábora Terezín. Odtud je vlaky rozvážely do koncentračních táborů Osvětim a Treblinka. Domů se nevrátilo 55 židovských občanů, a tak došlo k zániku židovské komunity, která se nemalou mírou zasloužila o rozkvět města.
Ve Zruči nad Sázavou žila také početná židovská komunita. V roce 1922 se zde uvádí 22 osob židovského vyznání. Komunita měla také svoji synagogu na náměstí ve staré části města a byl to dům č. 20, kde dříve byly rozvodné závody a nyní vietnamský obchod. Historie zdejších Židů se uzavřela v roce 1942. Tehdy museli opustit město a nikdo se již z pekla koncentračních táborů nevrátil.
V Dolních Kralovicích až do začátku druhé světové války žila velká židovská komunita, avšak začátkem války bylo všech 147 místních Židů deportováno do koncentračních táborů a domů se vrátili pouze 4 občané. Synagoga byla v roce 1951 změněna na modlitebnu Československé církve husitské.
