V letošním roce si budeme připomínat 70. výročí ukončení druhé světové války, která přinesla utrpení a smrt milionům lidí různých národností. V naší zemi jistý politik, poměrně populární muž, navíc vlivný ústavní činitel řekl: „Československých hrdinů bylo proklatě málo, většina národa tiše čekala jak to dopadne.“
A jaká jsou historická fakta? Vždyť v době druhé světové války ztratila tato země několik set tisíc lidí. Uvádí se 260 000–360 000 mužů, žen a dětí, a to není na předválečné Československo malé číslo. Tito lidé padli, zemřeli na západní a východní frontě, při rasových persekucích, totálním nasazení, pochodech smrti, koncentračních táborech i v domácím odboji.
Připomeňme si příběh, který se udál v Kobylím dole, v dnes zatopeném místě u Želivky (mezi Ledčí nad Sázavou a Zahrádkou).
Jedním z hrdinů domácího odboje byl poručík Karel Pulec. Karel Pulec se narodil v roce 1914 v Hrdějovicích u Českých Budějovic. Vystudoval lesnickou školu v Písku a absolvoval důstojnickou školu, kde dosáhl hodnosti poručíka. Nové politické poměry v letech 1938– 1939 přinesly rozpuštění československé armády a tím i změnu jeho plánů. Pulec nachází zaměstnání u Lesního družstva v okrese Ledeč nad Sázavou a pracuje jako lesní adjunkt na myslivně v Zahájí u Hněvkovic až do své smrti. Při svém příchodu na náš okres se okamžitě zapojuje do odboje. Karel Pulec byl člověkem veselým a společenským, avšak také rozhodným, dobrým organizátorem a aktivním sportovcem. Při svém příchodu na Ledečsko se také zapojuje do zdejšího sportovního života. Startuje za sportovní klub ve Zruči nad Sázavou při Baťových závodech, kde byl sport pěstován mnohem intenzivněji než v okresním městě. Byl velice všestranným, házel oštěpem, běhal nejrůznější tratě a ve všech disciplínách patřil k nejlepším nejen v okrese, ale i na celé Českomoravské vrchovině. Vynikal také v míčových hrách a dosahoval úspěchů v lyžařských běžeckých disciplínách.
Již v roce 1940 organizuje pracovní četu a buduje ve svém polesí skrýše. Zcela náhodně navazuje spojení s anglickými parašutisty, které ukrývá na Fiolníku u Vlastějovic a zásobuje je potravinami. Získává střelivo a výbušniny od dělníků, kteří pracují v muničce ve Vlašimi. V listopadu 1944 se setkává ve svém polesí se zbytkem ruské paradesantní skupiny Jan Kozina, která byla při svém výsadku u Loun rozstřílena a přes Hořovicko a cvičný prostor SS na Neveklovsku přišla až do Posázaví na Ledečsko. Její zbytek se potřeboval dostat na Českomoravskou vysočinu. Pulec při pobytu na hájence obstarává obvazy a léky pro těžce zraněného majora Melnika a společně se svými spolupracovníky opatřuje prádlo, šaty a potraviny na další cestu. Ruští partyzáni odešli a pověřili Pulce vytvořit bojeschopný partyzánský oddíl. V ilegální práci neochabuje ani ve vrcholných časech nacistického teroru, kdy odhalení znamená jistý ortel smrti. Ve svém polesí přechovává uprchlé válečné zajatce, kteří prchají z nacistických zajateckých a koncentračních táborů, jakož i dělníky utíkající z totálního nasazení. Jeho malá, ale dobře organizovaná skupina je nakonec prozrazena vinou provokatéra. Dne 27. ledna 1945 svolává Karel Pulec schůzku spolupracovníků ze Zahrádky a Humpolecka do Kobylího dolu. Provokatér Bohuslav Bušek z Dolní Cerekve o schůzce informuje gestapo, policii a četnictvo, kteří místo obklíčí. Při přestřelce jsou na útěku zastřeleni členové partyzánské skupiny, Bohumil Kluch a Josef Pipek. Karel Pulec se snažil utéct k Želivce, ale byl zraněn a silně krvácel. Z posledních sil hodil dokumenty do proudu řeky a sám se zastřelil. Hlavní viník této tragédie konfident táborského gestapa Bohuslav Bušta nebyl nikdy potrestán a je důvodné podezření, že po válce spolupracoval s ruskou NKDV. Koncem války se zrádci a kolaboranti zalekli a narychlo vstupovali do komunistické strany či revolučních gard nebo se nestydatě vydávali za odbojáře.
Češi byli právoplatným účastníkem vítězné koalice. My děkujeme na všechny strany za osvobození, Američanům za Plzeň, Rusům za Prahu a ti naši padlí jako by nebyli. Naši spojenci k nám nepřišli, aby nás osvobodili, ale proto, aby porazili společného nepřítele.
Vynikající sportovec Baťovského sportovního klubu ve Zruči nad Sázavou, poručík Karel Pulec, byl za svoji odbojovou činnost vyznamenán in memoriam prezidentem Československa Dr. Edvardem Benešem.
