Trvalo to jen tři roky, než se dostala do širšího povědomí ve svém oboru. Z pouhé kratochvíle na mateřské dovolené v roce 2011, kdy se rozhodla, že pro svoji tříletou dceru sama upeče narozeninový dort, v sobě objevila a posléze rozvinula mimořádný tvůrčí talent a zakrátko se z toho stala dokonce seriózní profese. Dokáže dorty ozdobit snad vším, po čem touží dětská duše. Pod jejíma rukama vznikají nejen oblíbené pohádkové a seriálové postavičky, ale umí vymodelovat i třeba takovou šedivou kšiltovku k nerozeznání od pravé, stavebnici Lego nebo cukrového okouna. Ani květy, jimiž zdobí své honosné svatební dorty, nelze na první pohled rozeznat od těch živých. Z obyčejného cukru nejenom napodobuje, ale vytváří i svůj vlastní neobyčejný svět dětské pohádkové fantazie.

Její barevné dortové figurky by mohly s úspěchem ožít v nějakém novém loutkovém filmu či seriálu. Její sladká umělecká díla se vyznačují smyslem pro detail, mají vyhraněný autorský styl a oplývají neskutečnou jemností provedení a tvůrčí originalitou. Je autorkou stovek narozeninových a svatebních dortů, jejichž fota nyní pravidelně otiskují prestižní cukrářské časopisy na Slovensku, v Anglii a v USA. Ve vlastním dortovém studiu (www.dortymifa.cz), které si ve Zruči nad Sázavou s pomocí svého manžela loni na jaře zařídila, vede kurzy dortového designu a pořádá ochutnávky svých výrobků.

 Míšo, do jakého zaměstnání bys vlastně zamířila, kdyby nebylo té chvíle, kdy ses na mateřské dovolené rozhodla sama upéct pro svoji dceru narozeninový dort?

Tak to teda vůbec nevím, ale myslím si, že nejspíš bych asi zamířila na úřad práce (smích). No, asi bych se neztratila. Uměla jsem jazyky, nebo spíš… od všeho trošku, ale vlastně nic. Nemám ani vysokou školu…

Neměla jsi ani ambice studovat vysokou školu třeba s nějakým výtvarným zaměřením?

Asi ne. Já jsem jako dítě chodila na ZUŠ a potom jsem na to nějak úplně zapomněla. Dvacet let jsem vůbec nekreslila a pak to začalo až vlastně s dětmi, že jsme spolu kreslili a malovali. A pak jsem dva roky vedla dětský výtvarný kroužek tady v mateřském centru.

Svůj výtvarný talent jsi plně projevila a uplatnila „až“ ve 33 letech. Pomyslela jsi předtím na to, že bys jej mohla nějak využít, anebo to byl tak trochu blesk z čistého nebe?

To asi ne. Já nevím. U mě to bylo o tom, že jsem jen chtěla nějaký dort. Tenkrát Jana Hlávková tady ve Zruči pekla dorty a moje Kačenka milovala prasátko Pepinu. A tak jsem od ní chtěla takový dort, ale ona se zrovna chystala do porodnice a ten měsíc zrovna dorty nepekla. A tak jsem hledala na internetu, kdo mi to a jak upeče, a nic se mi nelíbilo. Když jsem zjistila, že to nikdo neudělá tak, jak jsem si představovala, zkusila jsem to nakonec udělat sama. A v tu chvíli jsem tomu propadla!

Nemrzí tě, že Tvé pracné dílo má vlastně jen krátké trvání, že po hodinách a hodinách práce, přijde pak na řadu kuchyňský nůž a natěšení svatebčané?

Ani trošku mě to nemrzí, protože spousta lidí dělá umění, které se potom někam schovává, práší se na něj nebo něco a tohle oni snědí a přijdou si pro další.

Odmítla jsi nějaký návrh z nějakého důvodu realizovat? Udivilo Tě něco, nějaké zvláštní přání?

Ano, dost často se mi stává, že nechci dělat dorty proti svému vkusu. Někdy se to snažím svému zákazníkovi vymluvit a dojít k nějakému kompromisu, abychom byli spokojeni oba. Ale prostě, kdyby to bylo proti mému vkusu, tak to radši dělat nebudu.

Co to bylo konkrétně?

Třeba mi předem pošlou fotku nějakého dortu. On je na první pohled ošklivě udělaný… a to odmítám udělat. H…o po mně chtěli. Nebo třeba tzv. sprosté dorty ve tvaru prsou, pánského přirození… tak to prostě také nedělám!

michaela fajmanova 01 27Jak se vlastně dělá taková růže z cukru?

Já jsem se to naučila na různých kurzech. Každý má trochu jiný styl. Někdo se snaží co nejvíce napodobit přírodu, já si to zase dělám trošku podle sebe, ne až tak podle reality. Jsou to prostě takové stylizované kytky. Musíš si vyrobit nebo koupit hmotu. Je to cukr se želatinou a s nějakými dalšími příměsemi, vlastně taková jakoby modelína, která postupně na vzduchu uschne a ztvrdne. Přibarvuje se potravinářskými barvami. Tahle hmota se pak rozválí na tenkou plošku zhruba síly papíru. Vykrojí se lísteček, který se musí ztenčit u okrajů pomocí modelovacích kostic. To jsou takové pracovní nástroje trochu podobné nástrojům na keramiku. Pak se vykrajují další lístečky, lísteček po lístečku a přilepují se k sobě.

Zúčastňuješ se i dortových soutěží. Co všechno se na takovém dortu hodnotí? Jaká jsou kritéria?

Já jsem byla vlastně na soutěži jenom tady v Čechách. Jmenuje se „Svatební dort roku“. Je to soutěž svatebních dortů ve více kategoriích. V hlavní kategorii se hodnotí vzhled dortu, obtížnost zpracování a chuť. Do téhle kategorie jsem se nepřihlásila, protože si natolik nevěřím. Nepotřebuju prostě slyšet od cizích lidí, že ty dorty nejsou dobré nebo něco podobného. I když vlastně… teď už jsem rozhodnutá, že to třeba příští rok zkusím. Dosud jsem si ale tolik nevěřila. Zatím jsem se hlásila do té designové soutěže, kde se nazdobí polystyrenové makety. To je polystyrenový dort, který se potáhne jednou hmotou a nazdobí se jako skutečný dort. Jen není uvnitř korpus a krém. Když se veze do Prahy, tak se lépe převáží. Nemusí se hlídat, aby byl v chladu, a člověk se nebojí, že se mu rozteče a rozpadne. Je to přeci jenom jednodušší. Porota rozhoduje podle toho, jestli je tam něco inovativního, nějaká nová technika, jak jsou ty techniky obtížné, jak čistě je práce provedená, jaký je v tom nápad a způsob zpracování. Byly tam třeba i hezké dorty, které daly strašnou práci, ale nebyly „začištěné“. Jedna soutěžící ten dort dělala padesát hodin, a kdyby ho dělala ještě o dvě hodiny déle, tak by byl krásný, ale nedotáhla to do konce. Já jsem letos v designu získala třetí místo z osmnácti dortů a byla jsem za to strašně ráda. Loni jsem soutěžila také, ale to jsem se neumístila.

Jaká je Tvoje meta, co bys chtěla ještě ve svém oboru dokázat?

Mně by se strašně líbilo a můj sen je – ale to je u nás asi nedosažitelné, abych mohla pouze vymýšlet designy na dorty a nemusela ty dorty realizovat. Nebo abych prostě jen zdobila, dělala tvůrčí práci a aby to bylo u nás zaplatitelné. Protože přeci jenom, co si budeme povídat, je to hodně o penězích. Abych si třeba, podobně jako do soutěže, mohla udělat dort, na kterém strávím týden. Ale kdybych tohle měla naúčtovat zákazníkovi, tak se u nás najde málokdo, kdo by to zaplatil.

Jaký je nyní zájem o Tvé výrobky? Kolik dortů pečeš týdně a kolik už jsi jich vlastně upekla?

Většina těch dětských je pro nějaké známé a kamarády a „byznys“ se snažím stavět hlavně na těch svatebních. Myslím si, že se to docela mezi nevěstami rozhlásilo, že ty dorty jsou hezké a dobré, a hlásí se další a další. Zrovna v tuhle chvíli už mám na svatební sezónu asi deset potvrzených objednávek. Teď v zimě peču tak jeden, dva malé dorty za týden a navíc k tomu vedu kurzy. Jinak jsou to asi stovky dortů, co jsem již upekla.

Když jsem pomýšlel na tenhle rozhovor, vybavily se mi mimo jiné staré němé grotesky, v nichž zuří dortové války a dochází k destrukci dortů. Stalo se někdy, že Tobě nebo Tvému zákazníkovi při předávání spadl dort na zem, anebo se třeba zbořil při finálním zdobení a podobně?

Nestalo se mi to, ale mám hrůzu z toho, kdy ten okamžik přijde (smích). Ale víš, co se mi stalo? Koupila jsem si loni do provozovny novou ledničku a dala jsem do ní svatební dort. A přišla jsem v klidu ráno do práce s tím, že si pro něj má přijet nevěsta, a měla jsem všechny kytky na tom dortu zvadlé, protože v té ledničce bylo strašné vlhko. Některé ledničky, zvlášť ty moderní, mají funkci extra fresh. On ten fondán (cukrovinka z cukerné hmoty s jemnou krystalickou strukturou, pozn. red.) nemá obecně rád vlhko. Já jsem do ledničky dala vlhkoměr až potom a zjistila jsem, že je tam 80procentní vlhkost. Naštěstí to ale dobře dopadlo. Všechno jsem to sundala, usušila a nahradila. Měla jsem nějaké náhradní zásoby, které si většinou dělám. Ty kytky jsou totiž křehké, a když spadnou na zem, tak se rozpadnou na střepy. Proto mívám nějaké do zálohy. Takže… zachránilo se to, ale pak jsem to odstonala, jak jsem se z toho strašně vystresovala.

Čeho si nejvíc ze svých dosavadních prací ceníš?

Vždycky mám radost z těch posledních dortů a výrobků. Většinou mi přináší největší uspokojení ta poslední práce, protože ji mám v čerstvé paměti.

michaela fajmanova 04 30Vaříš ráda, vyhraješ si i s finální, vizuální i chuťovou podobou takové svíčkové, steaku s oblohou?

Ano, ráda vařím. Akorát asi ne na design, ale spíš na chuť. Nemám to prostě tak hezké jako dorty, ale chutná to dobře. Jen doma máme trochu problém, že když to jí manžel, tak to nejedí děti a opačně.

Jak hodnotíš stav českých cukráren a cukrářství?

Já si myslím, že za obecně špatnou situaci v cukrárnách nemohou snad ani samy cukrárny a cukráři, ale zákazníci. To je stejné jako u obchodů. Prostě když to lidé budou kupovat, tak oni to budou péct a dělat. V Praze je jedna výborná cukrárna (teda nejenom jedna), jedna fakt dobrá cukrářka – Iveta Fabešová. Má cukrárnu kousek od náměstí Míru, v Belgické ulici, jmenuje se IF Café. Tak tam, kdybys někdy byl, určitě zajdi! Peče poctivě a z dobrých surovin. Má to sice dražší, ale stojí to zato. U nás na maloměstě lidé ale nejsou zvyklí zaplatit si za kvalitu. Raději si koupí věc za půlku, která bude z náhražky. Mě se spousta lidí ptala, proč jsem si tady neudělala cukrárnu. Prostě proto, že bych ji za půl roku zavřela. Půl roku bych ji dotovala ze svého a pak bych ji zavřela.

Jaké druhy dortů a cukrářských výrobků vůbec nabízíš?

Postupně jsem si ustálila čtyři dortové příchutě, protože nemohu nabízet dvacet druhů. Pak se to sejde a já nejsem schopná sama napéct více než čtyři příchutě za týden. Většinou to dělám tak, že v pondělí, v úterý si připravuju na dort nějaké dekorace, ve středu peču, ve čtvrtek dorty plním, v pátek to dozdobím a předávám. Takže nemůžu mít extra širokou nabídku, když jsem na to všechno sama. Mám čokoládový dort, který obsahuje čokoládový krém, višňovou náplň a ještě ganache (dortová poleva vytvořená z čokolády a smetany, pozn. red.). Pak mám ořechový dort. Tam je taková vložka z pečených ořechů a ten je asi pro mě asi nejsložitější, protože musím dovnitř upéct ty ořechy a ještě tam dávám dva druhy krémů. Pak mám dva lehké dorty. Jeden je tzv. red velvet cake. To je klasický americký recept, takový načerveno obarvený korpus z podmáslí s lehkým krémem uvnitř. A poslední z mojí nabídky je světlý piškot s lehkým krémem a ovocem. K tomu ještě pro nevěsty nabízím francouzské makronky, různé „kapkejky“ (cupcake – zdobené dortové bábovičky, pozn. red.), dortová lízátka a sušenky. Dnes je už dost moderní a i k nám přichází taková móda, že k svatbě patří nejenom dort, ale dělá se i sladký koutek. To znamená, že se dort obloží deseti, dvaceti „kapkejky“ v podobném designu, jako je dort, vedle se zapíchnou dortová lízátka a hezky se to nazdobí.


Michaela Fajmanová – 37 let, vdaná, dvě dcery. Narodila se v Kutné Hoře. Celé dětství prožila ve Zruči. Po ukončení základní školy studovala ledečské gymnázium, kde roku 1996 úspěšně odmaturovala. Poté rok navštěvovala jazykovou školu v Praze a tím její studentská léta skončila. V roce 1997 se odstěhovala na Kladno. Pracovala jako letuška, prodavačka, barmanka v kasinu (obsluhovala prý i Bruce Willise) a nakonec jako provozní v restauraci. Roku 2005 se vdala, a jelikož s manželem oba pocházejí ze Zruče, rozhodli se pro návrat do rodného města. Protože ale nemohli ve Zruči sehnat vhodné bydlení, zakotvili nakonec na nedaleké Lipině. V létě roku 2008 se jim narodila první dcera Kateřina a tři roky poté druhá dcera Emílie. Během mateřské dovolené se začala bavit pečením a zdobením dortů, a protože se v tom tzv. našla, rozhodla se změnit v roce 2014 svůj koníček v profesi. K jejím zálibám patří kreslení, malba, čtení a fotografování. Ze sportů je to pak lyžování, jízda na kole a jóga.


Vydáno ve Zručských novinách - únor 2015

 

 

© 2020 Zručské noviny
Joomla Templates by Joomzilla.com