Osud jí zavál do Zruče nad Sázavou, kde v současné době pracuje v domově pro seniory Centrin CZ s.r.o.. Její každodenní náplní práce je péče (konkrétně volnočasové aktivity) o osoby, které se ocitli v nelehké životní situaci. O tom, že je to dívka velmi nápaditá a pracovitá, se můžeme přesvědčit i v jiných oblastech. Když zrovna nedrží štětec v ruce, nebo neprodává výrobky seniorů v místě zručského zámku ve vánočním čase (tady jste se s ní mimo jiné mohli setkat), tak se podílí na dalších projektech. Společně s aktivizačními pracovníky za pomoci zručského kumyxafisty přispěla k výstavě určené seniorům, což byla důležitá akce a zároveň jedna z velkých událostí k 175. výročí vzniku sušického sirkařství. Děvče od řeky Sázavy není přímo zručskou rodačkou, ale svojí zásluhou, péčí o druhé a tvorbou je se Zručí mnohem více spjatá, než některý obyvatel tohoto krásného města, proto přejme dívce z Posázaví pevné zdraví a hodně sil při dalších projektech.

Skromné děvče nevelké postavy s velkým srdcem a lásce k umění, která nachází krásu v přírodě, je zcela jistě vycházející hvězdičkou. A zmínka o ní může být na chvilku zajímavým zastavením v dnešní uspěchané době. To je mladá a talentovaná Lucie Burkoňová z Posázaví. Dívka zanechává stopy svých štětců nejen na plátně a kartonu, ale také přímo na zdech dětských pokojů, a to i v jiných, než pouze přírodních motivech. Její obrazy „Podzim“, „Kmen“, či „Peřeje“ tedy nemusí být jediným dílem z tvorby, které můžeme tiše obdivovat. Více o Lucii níže...


Pokud byste nemohla tvořit, co byste dělala?To je těžké. Na tuto otázku nechci ani pomyslet. Baví mne malovat. Chci tvořit! Také se mi líbí malovat na velké plochy, ohromné plochy. Nejraději bych někdy šla a zlila zdi barvami a dál to je tajemství... „takovej malej happening“ Nemohla tvořit? (smích)

Jaký je Váš oblíbený moderní umělec?
Kdo je podle Vás moderní? I v době renesance byli všichni moderní. A v dnešní době, myslíte žijící? Tak možná jeden kluk, co oživuje ulice mladými dívkami. Má lehký tah a krásně využívá hru barev – David Walker. Jejich tváře zobrazuje na zdech v ulicích a určitě stojí za to je vidět. Doporučuji si jeho díla prohlédnout.

Jakou hudbu posloucháte?
Mám ráda rytmickou hudbu, při které si mohu „zabékat“. Samozřejmě české hity, ale kupříkladu i reagge.

Pokud byste mohla mít doma jakýkoliv JEDEN kousek umění, tak co by to bylo?
Jedná se tedy o umění? Jak mám rozumět této otázce? Např. Kus přírody bych považovala za umění. V JEDNOM kusu kamene bych viděla mystickou bytost. No, každopádně bych chtěla mít od jednoho kamaráda, který krásně vyřezává díla ze dřeva, jeho sochu a to kozu. Je to takové, až abstraktní dílo. Viděla jsem to jednou na jeho výstavě a děsně se mi líbila, prostě to byla koza jak se patří. On i do dřeva zasazuje kameny a ty sochy jsou prostě úžasné.

Co pro Vás znamená v dnešní době umění?
„Umění má sdělit něco druhému, promlouvá k těm, kteří se dívají a umějí se dívat. Umění je také i umět žít, tak jak by nás náš život naplnil a byli jsme s ním spokojeni. Umění je jen slovo. Umění je vydat ze sebe pocity ven.“

Ale všeobecně, co je v dnešní době vlastně umění? Toť zůstává otázkou...
Má poslední tvorba je věnována i těm nejmenším. Měla by udělat radost a zkrášlit jim jejich pokojíčky. Je hezké dívat se na děti, jak se jim líbí jejich zdi. Jednou jsem malovala dětský pokoj pro svou bývalou spolužačku ze základní školy. Ona chtěla přimět šestiletou dceru, aby začala konečně spát sama ve svém pokoji. Bílé zdi byli pro šestiletou dceru neuspokojivé. Proto jsem zdi oživila pohádkovými postavami. No, co Vám budu povídat. I když se šestiletá dcerka na zdi nemohla vynadívat, tak jsme ji v tom pokoji stejně samotnou spát nenaučili. Holčičku jsme sice ke spaní nepřiměli, ale k našemu velkému překvapení bylo, že její mladší sestra v tomto pokoji našla zalíbení.
Nyní se ptám já Vás, co je podle Vás tedy umění?

Řídíte se nějakým mottem, případně jakým?
Mé motto: „temná noc naší duše skutečně existuje“

© 2020 Zručské noviny
Joomla Templates by Joomzilla.com