Rozhovor mladé malířky Lucie nejen o malování ze dne 26. března mne nenechal klidným, proto svoji reakci na dané téma považuji za velmi důležitou. Krátké zamyšlení pro Vás nad touto složitou problematikou o umění je zároveň zpětnou odezvou na dané otázky grafičky, ale z pohledu samouka.
Jmenuji se Miroslav Paštika a pocházím z muzikantské rodiny. Místo k tvorbě jsem nalezl ve Zruči nad Sázavou, kde jsem se zabydlel. Jsem vášnivým sběratelem zápalkových krabiček, milovníkem umění na ZN a od dětství se ve volném čase věnuji kresbě. Velké hobby kumyxafistiky mi nedovolovalo vzít do ruky tužku nebo pastelku po dlouhý čas a tím tedy zakrývalo a opomíjelo kresbu, malbu. Teprve "moji učitelé a jejich názory" a také setkání s malířkou mne přivedlo zpět. Dále na nápad a o pokus prolínání umění dvou zcela odlišných umělců (Kresba a Malba x Samouk a Grafik).
Jakou technikou nejraději tvoříte?
Mám rád obyčejné věci, proto právě tužka a papír. Oblíbil jsem si tužky tvrdosti HB, 2B, 4H používané na čtvrtku formátu A4. Tužkou se dá vystihnout vše, co potřebuji k uspokojení vlastního požitku, dále k pocitu radostného naplnění po náročném dni, ale i k uspokojení očí veřejnosti. Zároveň obdivuji věci, které se mění ve složitost. A to mi dávají pastelky. Jejich zářivé barvy mě fascinují a kouzlo míchání barev mě vybízí pro další rozvoj. Také jsem zkoušel přírodní a umělý uhel, ale černá krajina v tomto podání nevypadala nejlépe. Spousty obrazů malované "uhlovou" technikou skončilo v odpadkovém koši. Např. černá tuž nebo kresba tvořena mikropájkou do dřeva je též zajímavá. Avšak tužka u mne stále vítězí.
Jaký motiv nejraději znázorňujete?
Baví mě zachycovat lidské tváře. Mé pokusy o portrétování jsou k vidění pod článkem. Zároveň se snažím portrét propojit o různé prvky pomocí pastelek, které mu „vdechnou život“. Propojit obraz s realitou tak, aby „kreslený dotyčný“ nabyl také pocitu uspokojení. Co člověk, to jiná povaha, charakter, vzhled a myšlení, proto právě tohle nejraději znázorňuji. Samozřejmě, mám rád všechno možné kolem sebe. Pozitivní slova jako dobro, upřímnost, radost atp. chci vyjadřovat kresbou. Zlo, přetvářka, lež, nesolidárnost atd. u mě nemá šanci, proto to nekreslím!
Jak dlouho umělecky tvoříte?
Umělecky určitě ne! Jak bylo řečeno, tak jsem samouk. Učím se tou nejstarší a nejlepší ověřenou metodou, a to: pokus – omyl. Dá se říci, že tvořím od svých 10 let. Začínal jsem jako sběratel všeho krásného, což mě doprovází dodnes v podobě obalů dřevěné či papírové kartonáže. Mým koníčkem zůstala kumyxafistika vycházející z filumenie, a to beru za hobby číslo 1. Do toho mi vstupuje kresba, která mi také přináší radost od dětství.
Jaká byla nejlepší rada, kterou si dostal(a) jako umělec/umělkyně?
Nenech se odradit jedním neúspěchem a pokračuj v tom, co děláš. Teprve poté se dostaví tisíce úspěchů. Rad bylo za život určitě více, ale vybral jsem tu nejlepší.
Kde tvoříte?
Tvořím nejen doma, ale hlavně tam, kde se mi naskýtá ta správná situace. Vždy se snažím najít vhodné místo k tvorbě. Nejraději kreslím nebo maluji v kuchyni a v přírodě. Dostatečné denní světlo mi dodává dobrou náladu a sílu pro mou práci. Ostré paprsky slunce mi nevyhovují.
Kde jste se k umění dostal(a)?
Umění mě okouzlovalo už od dětství. Vyrůstal jsem v tom. Hudba se linula všude kolem. Ovšem já šel jiným směrem. Notová osnova, houslový klíč, noty... nebylo nic pro mě. Nenašel jsem se v tom. Navíc nastávala nová éra PC a moderních technologií. Moje generace začínala poznávat webovou grafiku, kancelářské balíky, grafické softwary, „střih videa“... Byl jsem tím nadšen. Zkoušel jsem možné a nemožné a zároveň se těšil, co přijde nového.
Navštěvoval(a) jste umělecké školy nebo jste samouk?
Odmalička jsem měl ke kresbě a malbě vztah (všeobecně k umění), přesto jsem školu uměleckého směru nikdy nestudoval. Jak už jsem několikrát zmínil, jsem samouk. To mě baví. Mít volnou ruku a přicházet si na to sám. Samozřejmě to neznamená, že tím chci odmítat rady druhých. Každý názor s pomocnou rukou je vítaný. Jen, víš... to kouzlo je uvnitř každého jedince, proto samouk. Zásah organizace (umělecká škola, kurz...)? Jistě, velká pomoc, ale, no, víš... Rychlá cesta nemusí vést k tomu správnému zachycení odrazu k umění.
Jaké podmínky máte nejraději pro Vaši tvorbu?
Abych kresbu správně podchytil od začátku, tak je nutné být dostatečně soustředěný. Proto preferuji klid a ticho, ale ani hudba mi nevadí. Musím být naložen tak, abych dokázal vidět konečný výsledek. Jakmile toto nebude, tak nebude ani dílo. Jednotlivé studie v mezikrocích se dá říci, že dokáži tvořit v jakýchkoliv podmínkách. Avšak ruch ulice, dětský křik se snažím nevnímat. Když se dokonale zahloubám, tak mě nic nevyvede z míry. Jedině tak mohu pokračovat...
Pokud byste nemohl(a) tvořit, co byste dělal(a)?
No, nedělal bych nejspíš nic. Hloupá otázka. Život by neměl být „o ničem“ a vybízí k tvoření. Každý z nás tvoří něco svým způsobem. Proto i JÁ CHCI tvořit.
Jaký je Váš oblíbený moderní umělec?
Moderních umělců je jistě hodně. Nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl.
Jakou hudbu posloucháte?
Mám rád hudbu z 80. a 90. let. Jak písně české (československé), tak i zahraniční. Líbí se mi různé žánry (pop, rock, country, muzikálové písně). Také jsem vyrostl na dechovce (rozléhala se ulicí z garáže, kde se zrovna zkoušelo). Nepohrdnu jí. Když zrovna někde zaslechnu zvuky beatboxu, jehož napodobení zvuků pomocí úst a kontroly dechu bez hudebních nástrojů je velmi působivé, tak se zaposlouchám...
Pokud byste mohl mít doma jakýkoliv JEDEN kousek umění, tak co by to bylo?
Umění je všude kolem nás. Všude, kam se podíváte. Tvoříme ho my všichni. Tvoří ho tedy skupiny, ale i jednotlivci. Vzniká mnoho překrásných děl různých autorů. Otázka je: Jedná se skutečně o kvalitní dílo? Potom je obtížné vybrat „JEDEN kousek“. Líbí se mi street art, grafita, 3D malby v ulicích velkých měst, pokud jsou kvalitně zpracované. Mít to doma na zdi? Nevím, nezkoušel jsem to.
Tedy JEDEN kousek umění? Z oblasti sirkařství je to jasné. Postrádám v kolekci „vulkánky“. Prakticky nesehnatelná rakousko-uherská krabička s vlastním návodem a krásnou ZN. Co se týče kresby nebo malby, tak bych určitě chtěl mít nějaký originální plakát od našeho secesního malíře Alfonse Muchy, jehož díla jsou nepřekonatelná.
Co pro Vás znamená v dnešní době umění?
Život píše umění. Každou vteřinu, minutu, hodinu v určitém místě vzniká umění. Umění pro mě znamená něco nového a neopakovatelného. Pokud opakovatelného, tak nejlépe obohaceno o nové prvky. Nebylo-li by umění, tak by náš život byl chudým.
Řídíte se nějakým mottem, případně jakým?
Mé motto: „Nenechme se oklamat kýčem a pusťme k sobě pravé umění.“
